Zejména první den po příletu do Šanghaje, kdy jsem si musela ve 14 -ti linkové mapě metra vyhledat, jak se dostanu s mým třicetikilogramovým zavazadlem z letiště až do kampusu mé univerzity.
Jet studovat přímo do Číny byla pro mě, coby studenta čínštiny na Univerzitě Palackého, jasná volba. Kromě jazykového kurzu, který je realizován každý všední den dopoledne, mohu odpoledne procházet ulice velkoměsta a nasávat život místních obyvatel plnými doušky. Přestože Šanghaj- krásné, dynamicky se rozvíjející město mě vždy velmi lákalo, v mrazivých zimních dnech jsem párkrát zalitovala, že jsem si pro studium nevybrala severnější čínskou destinaci. V provinciích na sever od Dlouhé řeky se lidem v místnostech topí, v provinciích ležících na jih od této řeky si musíme vytápět klimatizací, která často bohužel moc tepla nevydá. Ve škole proto musíme sedět v bundách, v menze taktéž, a když teploty klesnou k nule, musím si vlézt v bundě i pod peřinu. Zeptáme-li se se spolužáky naší učitelky, jak více se máme zahřát, poradí nám pít litry horké vody a postupně se otužovat.
Horká voda je v Číně lékem na všechno. Ať tu trpíte pouhou rýmou nebo zápalem plic, vždy vám poradí pít horkou vodu. Osobně musím přiznat, že jsem si na takový způsob života rychle zvykla. Vlastně jsem musela. Horká voda, vařená okurka, lotosový kořen, sušené tofu, smažená rajčata s vejci nebo fazolky se špenátem jsou mými každodenními pochoutkami. A kdyby nebyly porce doplněny glutamátem, obrovskou dávkou čili a oleje, chutnaly by ještě lépe. J
Šanghaj je místo, kde se mísí staré tradice s moderností. V jednu chvíli se procházíte mezi obrovskými mrakodrapy ve čtvrti Pudong a už o dvě uličky dál na vás dýchá historie z malebných, starých, často polorozpadlých domečků.
Snad nikdy mě neomrzí večerní procházky na nábřeží Bund, který nabízí výhled právě na všemi barvami svítící protější mrakodrapy na čtvrti Pudong. Jedním z nich, Shanghai Tower, je nejvyšším mrakodrapem v Číně a druhou nejvyšší budovou světa.
Místem, kde lze také sledovat kontrast historie a moderního světa je okolí buddhistického chrámu Jing ́an. Tento chrám, který má téměř osmi set letou tradici, je obklopen několika moderními mrakodrapy. Je takovou oázou míru uprostřed velkoměsta. Uvnitř chrámu je možnost potkat mnichy připravující obřady na nádvoří a navštívit sochu Buddhy, který měří téměř čtyři metry.
V průvodcích se často píše, že „pro ty, co hledají klid a odpočinek, je v Šanghaji tou správnou volbou zahrada Yuyuan.“ Musím přiznat, že jsem ještě neměla to štěstí udělat si fotografii před krásnými dřevěnými čínskými altánky nebo starobylou bonsají, aniž bych na snímku neměla dalších deset čínských turistů. Yuyuan je opravdu krásným místem, ale s davy lidí se prostě musí, jako všude v Číně, počítat.
Mým „domovem“ na celý školní rok se stala Shanghai University of Finance and Economics. Protože se tato univerzita nenachází přímo v centru města, je zde méně evropských zahraničních studentů. V kampusu většinou potkávám jen Korejce a Číňany, kteří umí zřídkakdy anglicky, takže dorozumívání se rukama-nohama bylo po příjezdu mým denním chlebem. Mými spolužáky ve třídě jsou Korejci, dvě Thajky, kamarádi z Bangladéše, z Kazachstánu, dvě vysoké Rusky a kluci z Peru a z Brazílie. I přes jazykovou bariéru se z nás stala dobrá parta a po vyučování si rádi chodíváme do nedaleké restaurace pochutnat na ne příliš zdravé, ale chuťově výborné pikantní polívce zvané „mala tang“. V restauraci si můžeme z mrazáků vybrat potraviny jako koroptví vajíčka, tofu, houby, různé druhy masa, nudle, zeleninu i kachní krev a kuchař nám následně tyto suroviny ohřeje v obrovském kotli předem uvařeného vývaru. (Jak často kuchaři připravují nový vývar, raději vědět nechci). J
Protože je Šanghaj relativně mladé město, nemá tak bohatou tradiční kuchyni jako jiná, starší čínská města. Je zde však pár typických pokrmů, které by měl každý, kdo se jednou do Šanghaje vydá, určitě ochutnat. Mým oblíbeným je takzvané „xiaolongbao“. Jedná se o typ malých knedlíčků plněných vepřovým masem, které jsou připravovány na páře a servírovány v malých, bambusových košíčcích. V každém košíku bývá obyčejně asi 6 nebo 7 těchto knedlíčků, které si pak zákazníci mohou namáčet do sójové omáčky s čili- ta se postará o výraznější chuť a moje slzy.
Hangzhou
Staré čínské přísloví říká, že „v nebi je ráj, na zemi je Hangzhou a Suzhou.“ Do Hangzhou, města, které je vzdálené zhruba 200 km jižně od Šanghaje, jsme se jeli s kamarády začátkem října podívat. První říjen je ve znamení oslav vzniku Čínské lidové republiky. Pro nás, turisty, to znamená to, že pokud nekoupíme lístky na vlak v předstihu, jen stěží seženeme místo. V Číně je běžné koupit si lístky do vlaku na ležení na měkkém lehátku, na tvrdém lehátku, na sezení na měkkém i na tvrdém sedátku a na stání- ty bývají pochopitelně nejlevnější.
Protože cesta do Hangzhou netrvá dlouho, bohatě nám stačily místenky na tvrdá sedátka. Ve vlaku jsme se dali do řeči se spolucestujícími Číňany, kteří nám začali aktivně povídat, kam jedou, jak dlouho se tam zdrží, a přes naše koktání měli svatou trpělivost poslouchat zase o našich plánech. Udělali si s námi nespočet fotografií, které následně sdíleli na svém internetovém profilu, poté vytáhli karty, slunečnicová semínka a nám bylo v tu chvíli jasné, že nám cesta uteče rychleji, než jsme čekali.
Přímo v centru města Hangzhou se nachází obrovské jezero zvané Xihu. Břehy tohoto jezera zdobí krásné altánky a pavilony. Nezapomenutelný zážitek nabízí i plavba loďkou- v tu chvíli okamžitě zapomenete na stres a uhoněný život ve velkoměstě a necháte se jen unášet na vlnách tohoto divukrásného jezera.
Podobný zážitek nabízí i výlet na místní čajové plantáže. Na procházku mezi čajovými keříky ve vesničce Meijiawu a návštěvu útulných čajoven, kde jsme měli možnost ochutnat krále čínských čajů- „Dračí studna“ budu ještě dlouho vzpomínat.
Tak takové jsou mé zážitky z Číny. Osobně musím přiznat, že výjezd do této země bylo zatím to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat. Naučilo mě to umět se spoléhat samu na sebe a umět se poprat s nelehkými situacemi, které tu na mě často číhají. V neposlední řadě mi život v Číně přinesl nová přátelství s lidmi ze všech koutů světa, čehož si vážím ze všeho nejvíce.